Jak moc bychom si přáli, aby tohle byl nadpis článku na prvního apríla.. Corey už nějakou dobou trpí idiopatickou epilepsií, která mu byla diagnostikována na základě záchvatů. Absolvovali jsme prakticky kompletní neurologické “kolečko” vyšetření, které zahrnuje odběry krve (vyloučení otravy, zjištění hladiny hormonů štítné žlázy a podobně), neurologické vyšetření a nakonec i magnetickou rezonanci. Ta neodhalila žádné deformity nebo novotvary na mozku, nicméně vyvrácení všeho ostatního je de facto potvrzení diagnózy. Aby toho nebylo málo, tak je Corey tzv. refrakterní, což znamená že na běžnou léčbu nereaguje jak by měl, proto je momentálně na kombinaci léků phenaemal, libromide a forthyron (na sníženou funkci štítné žlázy, která epilepsii často provází), na kterých bude po zbytek života, protože cílem léčby epilepsie je pouze snížení záchvatů na minimum, u některých pejsků dokonce k úplnému vymizení těchto stavů, ale nemoc jako takovou nelze vyléčit. 

Epilepsie je onemocnění mozku, kdy nervové buňky odpovídají neadekvátně na vzruch, který se potom nekontrolovatelně šíří dál a způsobuje záchvat(y). Může jít přímo o poškození mozku (nádorem, krví po úraze, vývojovou vadou, infekcí, atd.), problém může být ale kdekoliv jinde v těle, který natolik naruší metabolizmus psa, že dochází poruchám činnosti mozku. Pokud se odstraní problém, záchvaty ustanou.. tak to mu ale není u idiopatické epilepsie, kdy je pes odkázán na celoživotní léčbu tlumící příznaky nemoci ale nevyléčí její příčinu. Uvádí se, že až 4% všech psů trpí idiopatickou epilepsií, samozřejmě mají některá plemena větší sklony k tomuto onemocnění (kolie nevyjímaje). 

Co to znamená pro nás? Corey má za sebou něco přes 30 prodělaných záchvatů, některé samostatné, některé měl v sérii za sebou, takže bude doživotně brát léky a nebude nikdy uchovněn. Zatím jsme nenašli žádný spouštěč záchvatů (většinou je má v noci a nebo ve dnech kdy se nic extra neděje), takže prozatím nemáme v plánu ho nějak omezovat v aktivitách, které spolu děláme. Kvůli lékům je utlumenější, nervóznější, má horší motoriku (víc padá, takže kariéra vrcholového psího atleta ho zkrátka nečeká) ale má chuť dělat všemožné blbinky a baví ho trénink. Dál bude běhat u oveček, dovádět mě k šílenství při tréninku obedience, čuchat skořici a pomeranč ale hlavně bude parťák pro každou špatnost. A možná právě kvůli tomuhle onemocnění budeme využívat čas víc naplno a s radostí, dokud nám to ten jeho slepičí mozeček dovolí <3. 

Obrovsky si cením podpory mojí psí rodiny – Dagi, Zuzko, Marti – děkuju. Ale hlavně chci poděkovat Coreyho chovatelce Barče, ve které máme neskutečnou oporu a pomoc v dobrém i ve zlém.